Jsou si nejbližší, ale zároveň i jednoznačně největší rivalové, kteří na sebe strhávají pozornost rodičů, jejich něžnost a lásku. Jak se jejich vztah v rodině bude vyvíjet, záleží nejvíc na rodičích.
|
Když očekáváme druhé, případně další dítě, jsme přesvědčeni o tom, že se naše ratolesti budou mít rády, že budou žít ve shodě. Bohužel, nejčastěji to ale bývá naopak: jen co maličký sourozenec trochu povyroste, začíná boj a tvrdé soupeření. Jestliže zavčas nezasáhneme a nebudeme dbát na to, aby se naši potomci měli rádi, může se stát, že místo milujících se dětí budou u nás doma žít nenávidějící se sourozenci. Proto na formování vztahů mezi dětmi mají rodiče mimořádný vliv. |
Důležité!
-
Buďte vůči dětem vždycky spravedliví. Když například maličkému kupujete hračku nebo něco na zub, starší dítě musí také něco dostat.
-
Nestůjte výrazně na straně jednoho z nich. Tím byste je ještě více znepřátelili a konflikt mezi nimi jen prohloubili. Rodiče se musí vždy snažit být nestranní!
-
Nedávejte žádnému z dětí za vzor jeho sourozence. Vzájemně by se neměli rádi.
-
Dopřejte dětem právo na vlastní tajnosti a tajemství. To je spojuje.
|
Na svět přichází to druhé |
|
Když doma přibude druhé dítě, znamená to ohromnou změnu pro celou rodinu. Nejvíce ji však prožívá starší bratr nebo sestra. Až doteď byli totiž jedináčky! Přestože velice očekávali nového sourozence, buďte si jisti, že začnou žárlit a budou se cítit odstrčení. Pamatujte na to, že starší dítě si musí zvyknout na přítomnost mladšího a normálně ho začít mít rádo. Jeho láska k mladšímu bratrovi či sestře není ale tak úplně samozřejmá – sami musíme dbát na to, aby se děti akceptovaly. Pobízejme starší dítě k tomu, aby se maličkého dotýkalo a mělo s ním kontakt. Ale i staršímu dítěti je třeba věnovat čas, hrát si s ním, bavit se s ním. Musí vědět, že i nadále je důležitou součástí rodiny. Jen tak nebude nového sourozence považovat za vetřelce. |
* * *
|
Přeškoláci |
|
Děti ve věku 3 až 7 let si vzájemně velice konkurují. Bojují o nadvládu, jedno chce radit druhému. Stává se, že doma co chvíli propukají sváry, dokonce dochází i k pranicím. Nejdůležitější je nepodlehnout emocím dětí, zachovat klid, oddělit je, když se perou, a být spravedlivým. Prostě žádnému z dětí nemůžeme dávat přednost! |
* * *
| Když je velký věkový rozdíl |
|
Často se pro druhé dítě rozhodneme v době, kdy starší již povyrostlo a například už chodí do školy. Velký věkový rozdíl mezi sourozenci může způsobit, že se starším budeme jednat jako s opatrovníkem a vychovatelem toho mladšího. A to je chyba! Stále totiž zůstává dítětem a vyžaduje stejnou pozornost jako jeho mladší sourozenec. Snažme se s dětmi jednat stejně. Je pochopitelné, že více mazlení a přitulení se dostane tomu mladšímu, ale nešetřeme s nimi ani ve vztahu ke staršímu ze sourozenců. |
* * *
|
...náctiletí |
|
To, jaké panují vztahy mezi sourozenci ve věku ...náctiletých, závisí především na tom, jaké byly předtím. Avšak, i přesto, že do té doby žily děti v relativní shodě, konfliktům v tomto věku se vyhnout nedá. Je to přeci jen doba konečného formování osobnosti, vzpoury vůči rodičům a směřování k co největší nezávislosti. ...náctiletí jsou velice citliví na nespravedlnost. Vždy je třeba vůči nim používat rovného práva. |
red
Foto: artur84 / FreeDigitalPhotos.net
V dospělosti
Abel a Kain?
Rozkol mezi sourozenci se nezřídka objeví až v dospělém věku, kdy oba již mají své rodiny.
Jablkem sváru bývá nezřídka přílišná přízeň rodiče vůči jednomu z dětí, kdy například babička věnuje většinu svého času pomáhání v jeho domácnosti, péči o děti 
atd.
Velkou roli tady sehrávají partneři (zejména partnerky), kteří počínání své tchyně a tchána vidí často v daleko ostřejším světle než vlastní potomek.
Častou příčinou sporu bývá podíl péče o staré a nemocné rodiče, kdy jeden sourozenec „se obětuje“ a bere většinu starosti na svá bedra. A nejednou za to sklízí nevděk, zatímco ten druhý, který v ničem nepomůže, se dál těší rodičovské lásce.
Nejčastějším důvodem jsou však majetkové záležitosti, kdy jeden ze sourozenců se cítí ošizen, má pocit, že rodiče mu ukřivdili v tom, že nespravedlivě podělují své potomky penězi, cennými věcmi, nemovitostmi. Svou křivdu obrací i vůči setře či bratrovi.
Nechutné přenice většinou vyvrcholí po smrti rodičů ve sporu o dědictví, kdy sourozenci se stávají otevřenými nepřáteli.
...nebo spojenci na celý život
Když se sourozenecký vztah povede, je to velká výhra. V bratru či sestře máte věrného přítele, oporu, jistotu. Spojuje vás pokrevní pouto, vztah k rodině a jejím dalším členům, společně prožitý kus života, zážitky. Udržet takový vztah je však stejně jako jiné partnerství za cenu kompromisů.
Foto: archiv redakce