Z deníku Evelíny

22.05.2016 18:19
Lituji notorické hráče. Směji se naivním lidem, kteří nalítnou na každou hloupou reklamu. Já jsem totiž nad věcí. Já vím své. Já se nenechám jen tak...
16.03.2016 13:12
Občas mě popadne touha něco zrenovovat. Třeba natřít. Ale mám smůlu. Vždy narazím na nějaký starý tlustý nátěr lajdácky vyvedený ve čtyřech vrstvách....
05.03.2016 12:11
Začnu dávnou vzpomínkou. Před mnoha a mnoha lety jsem byla s kamarádkou u jejích přátel v Bratislavě. V průběhu návštěvy se stalo něco...
21.02.2016 17:44
Jak jsem se již zde zmínila, vedu kroužek vaření na prvním stupni jedné základní školy. Úskalím této práce je, krom jiného, vymyslet vždy na hodinu...
15.02.2016 15:36
O mé roztržitosti a zapomnětlivosti jsem tu psala již mnohokrát. Tentokrát jsem se rozhodla na ni vyzrát a zakoupila jsem si velice sofistikované...
09.02.2016 10:41
Ty z vás, které do mého života nahlížely již dříve prostřednictvím blogu na iDnes vědí, že krom jiného zvířectva chovám též slepice. Dnes jsem si při...
31.01.2016 13:52
Kdo mě podezřívá z toho, že si snažím skandálním titulkem lacině získat přízeň čtenářů, ten mi křivdí. Opravdu si nevymýšlím. Prostě bylo to...
24.01.2016 22:48
Zpozorovala jsem zvláštní, nicméně mnoho let se cyklicky opakující jev. Moje tělo se přes zimu chová jako dobře zadělaná vánočka.  Uložím ho...
17.01.2016 11:16
S politováním si dovoluji oznámit, že je tomu sotva pár dní, co mě opustily zimní polobotky. Takových let mi věrně sloužily a najednou na mě bez...
07.01.2016 17:19
O svých problémech s moderním tzv. chytrým telefonem jsem již psala. Nestydím se se za ně, je nás takových ve věku 40+ opravdu hodně. Dokonce...
Záznamy: 1 - 10 ze 98
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Jak se ze mě stala blogerka?

Zhruba před rokem mě oslovila jistá vědecká pracovnice s žádostí  o rozhovor. Vysvětlila mi, že její tým pracuje na studii o tom, jak lidé prožívají jednotlivé historické etapy v České republice. 

Bylo docela příjemné, že za vámi někdo zčista jasna přijde, zajímá ho váš život a ještě to prý poslouží k vědeckým účelům.

Tak jsme se sešly. Ona se ptala a já se rozpovídala. Vzpomínky ze mě padaly jedna za druhou. Byla to vlastně taková zvláštní, a pro mě velice příjemná životní inventura.

 Místo plánované hodinky jsme nakonec seděly téměř tři hodiny a moje vyprávění stále nebralo konce. Rozhovor skončil až ve chvíli, kdy vědkyni došly baterky v diktafonu.

„To se mi ještě nikdy nestalo,“ glosovala situaci.“ „Vy tedy máte zážitky, někomu by na to nestačily ani tři životy. Je to super!  Podělte se o ně s ostatními. Pište o tom. Založte si na internetu blog. Jednou z toho bude třeba i knížka, kdo ví…“

A tak se také stalo. Každý den koukám kolem sebe, občas zabloudím do minulosti, jindy do budoucnosti a píšu. Pořád. A moc mě to baví.

Pokud Vás moje sloupky alespoň občas zaujmou, pobaví či rozesmějí, tak má smysl je psát. 

A potěší mě každá Vaše reakce. DíkyVám za to!

S úctou a láskou

Vaše Evelína